Morere Hot Springs

vzdálenost: 52 km od Gisborne

vstup: 12NZD na osobu

náročnost: nízká

Proč navštívit:
V nenápadné vesničce Morere je ukryt ráj pro milovníky koupání. Místo sice neleží na břehu oceánu, příroda tomu ale chtěla, že z mohutném tektonickém zlomu vyvěrá na povrch mořská voda bohatá na množství minerálních látek. Ta je navíc vulkanickou činností ohřátá na příjemnou teplotu. Návštěvník bohužel nemůže čekat koupání uprostřed bohem a člověkem zapomenutého místa.Lidská ruka přírodní zázrak obehnala drátem a prameny zachytila do nerezových bazénků, i tak to tady má svoje kouzlo.
První, co uvidíte po průchodu hlavní bránou, je středně velký plavecký bazén s normální vodou, kde je možné potopit si i hlavu. Hned vedle je betonová budova s vykachličkovaným bazénem. Odtud už se valí pára - horká voda je minerální. Lepší je ale pustit se dál po betonovém chodníčku směrem do buše. Asi po 700 metrech najdete docela pěkný areál s třemi nerezovými bazénky. Dva mají kolem padesáti stupňů, poslední z nich je naprosto ledový.
 

Před samotnou koupačkou se člověk může příjemně unavit na jednom ze dvou trecků lesním porostem. Procházku by byla škoda vynechat - Mangawa stream (2 hodiny) vás provede kolem řeky, Ridge track (2 a půl hodiny) vás zase okouzlí úžasným výhledem.

Náš příběh:
Nejdřív jsme se chtěli v Morere jenom zastavit a pokračovat dál na poloostrov Mahia. Místo nás ale překvapilo svou pohodovou atmosférou, přišlo nám nakonec škoda pobýt tu jen pár hodin. Pokud bychom tu totiž strávili jen slabé dvě hodinky, neměli bychom možnost vyšlápnout si jeden ze dvou hlavních walků. Zvolili jsme ten v blízkosti řeky a ani nám nevadilo, že tenhle výlet nezačneme u bazénu obleženém vřískajícími dětmi. 

 

Začátek Mangakawa výšlapu byl samozřejmě do kopce jako všechno tady. Po pár minutách bylo jasný, že funkční věci jsou nezbytností i na malé procházce, nekvalitní polyester toť největší zlo. Naopak příjemným překvapením bylo, že les neztratil nic ze své divokosti, ačkoli se za vstup do něj vybírá vstupné. Stromy se na některých místech do sebe proplétaly korunami, stezka byla udržovaná bez zbytečného asfaltu. 

 

Někdo to pojal hodně adrenalinově - zatímco my si cestu razili výletnickým tempem, nějakej blázen naproti nám běžel. Nakonec jsme v něm poznali týpka, co vycházel přesně ve stejný čas jako my. Jenže zatímco my byli v půlce, on to za 45 minut stihl dát sprintem celé. Jeho výkon jsme chvíli zlehčovali s tím, že musel běžet celou dobu z kopce. Najednou se ale pěšina začala prudce stáčet dolů a vedla nás do údolíčka k řece. 

Kolem křišťálové vody se citelně ochladilo, příroda ale zůstávala úžasně malebná. Kdysi tu snad býval i přírodní bazének s minerální vodou, my na jeho místech ale našli hromadu kamení. I stezka byla na několika místech přerušena obrovskými balvany. Bývala by to byla i romantika, to by se pan Kikijáno ale nemohl ujmout vedení. "Nedávej tu deku na zem. Následuj mé kroky. Tudy nechoď, pojď přímo za mnou," štěkal na mě můj samozvaný velitel rozkazy.
V druhé části výletu jsme se konečně svlíkli do plavek a vzali útokem bazénky v buši. Přijít sem v horkém letním odpoledni se vyplatilo - lázně jsme měli dvě hodiny jen pro sebe. Ponořit se do vařící vody byl skvělý pocit, lepší než sauna.